Když jsem odjížděla do USA jako Au Pair, předpokládala jsem, že mě čeká zajímavé dobrodružství. A opravdu – Amerika má talent překvapovat. Jen ne vždy tak, jak si představujete před odletem.
Dva roky na Floridě mi ukázaly, že každodenní život v USA je plný drobných kulturních rozdílů, nečekaných momentů a situací, kdy se vám chce buď brečet, nebo smát. Já naštěstí většinou zvolila to druhé.
Každodenní život v USA jsou i velká překvapení
První šok přišel hned po příletu do USA. Malé auto? Rozhodně ne. Dostala jsem SUV, které bylo pomalu větší než můj pokoj na koleji. První pokusy řízení na obřích silnicích, plných aut a chaotického provozu, připomínaly spíš test nervů než řidičský um.
A když už jsem konečně zaparkovala u obchoďáku, přišel další úkol: zorientovat se v nekonečných uličkách supermarketu, kde je i chleba v deseti variantách – a žádný nechutná tak, jak bych si představovala.
Supermarkety v USA, kde se ztratíš (i v mléku)
Každodenní život byl plný detailů, které mě znovu a znovu udivovaly. Třeba v těch supermarketech.
Regál s mlékem vypadal jako samostatné oddělení:
- kravské, mandlové, ovesné
- vanilka, bez laktózy, s vápníkem, proteinové
Vše tu mělo tolik variant, že jsem chvílemi nevěděla, kam dřív sáhnout, ať už to byly potraviny, hygienické potřeby nebo prostředky pro domácnost.
Stačilo pár minut, abych byla paralyzovaná výběrem. Ale postupně jsem se adaptovala.
Co mě ale fascinovalo až do konce pobytu?
Americká posedlost knoflíkem ON
Američané téměř nezhasínají. Světla svítila v kuchyni, v obýváku, na verandě – vlastně pořád. A nikomu to nepřišlo divné.
Já celé dva roky chodila a poctivě všude zhasínala.
Stejně tak klimatizace. Ta běžela na plné obrátky. Američané nejsou spokojeni, dokud v místnosti či budově nemrzne.
SMALL TALK aneb jak se nezaleknout otázky “How are you?”
Na druhou stranu, má to i své kouzlo.
Lidé jsou tu (alespoň na první pohled) neuvěřitelně přátelští. „How are you?“ z úst prodavače v obchodě vás sice první týdny zmate, protože na to chcete opravdu odpovědět, ne jen „Good, thanks.“. Ale časem pochopíte, že je to jen způsob, jak navázat kontakt.
A nejen to – lidé vás oslovují i na ulici, dávají komplimenty, mluví o svém dni a ptají se na váš. Ale pozor! Nechtějí s vámi trávit hodiny, jen rychlou a přátelskou výměnu pár slov, která vám může hned zpříjemnit den.
Small talk je tady životní styl.
A když se ho naučíte, otevře vám dveře k zážitkům, které byste nečekali.
Když řekneš “hi” ve správný moment a skončíš s Red Sox u drinku
Jedním z takových momentů byl večer, kdy jsem s kamarádkou v místním klubu stála vedle partičky kluků, kteří byli jasně středem zájmu.
A pak přišlo klasické „What’s up?“. Slovo dalo slovo a ukázalo se, že si povídáme s hráči Boston Red Sox – byli ve městě na spring training. A tak jsme strávily přátelský a vtipný večer ve společnosti sportovních hvězd.
Tento večer je velkým důkazem, že pokud jste otevření, může vás to dostat tam, kam jste nikdy nečekali.
Dating culture: když nevíte, na čem jste
Americká „dating culture“ je kapitola sama o sobě. Small talk je tady totiž všude – i na rande. Sama jsem se do amerického randění nepouštěla, ale o to víc mě bavilo poslouchat příběhy kamarádek.
V Naples to bylo často o „let’s grab a coffee“ nebo „let’s hang out“. Což mohlo znamenat rande. Nebo taky ne.
Kamarádky mi líčily snahu rozluštit, co si ten druhý vlastně myslí a chce. A někdy to byla fakt zábava (aspoň pro mě jako posluchače). Třeba když jedna čekala na zprávu 3 dny, zatímco druhý protějšek bral celou situaci jako kamarádský pokec a o větší kontakt neměl zájem.
Seznamky, randící aplikace v USA a zmatky
Tinder, Bumble, Hinge – appky na seznamování frčely úplně běžně na plné obrátky. Swipovalo se hodně a často, přesto to většinou zůstávalo spíše takovým nezávazným prolétnutím obrazovky.
A platilo to samé:
- Co jedna strana myslela jako flirt, ta druhá brala jako kamarádský pokec.
- „We should do this again sometime“ = brzké rande, nebo jen fráze?
Často jsem si říkala, že to působí spíš jako náborová kampaň na další “friend with benefits” než hledání životního partnera.
Mimo to je tady běžné, že si lidé v restauracích, barech, obchodech nebo třeba i na pláži prostě řeknou o kontakt. Většina preferuje přímo telefonní číslo před přidáním na sociální sítě, což bylo pro mě docela překvapení.
Oslovit někoho je tu normální a nečeká se, že to hned znamená něco vážného – spíš jde o přirozený způsob, jak poznat nové lidi.
Bylo fascinující sledovat, jak randění funguje jako způsob poznávání lidí, zvyků a přístupů ke vztahům.
A taky jsme se u toho pořádně nasmály.
Naples: město, kde klid střídají aligátoři a hurikány
Amerika je země kontrastů. A Naples to ukazovalo dokonale. Město plné krásných pláží, palem a západů slunce, kde jsem ve svých pětadvaceti letech často patřila k těm nejmladším.
Tempo života bylo pomalé. Ulice plné golfových vozíků místo kol. A večer klid, že byste slyšeli spadnout jehlu.
Aligátoři jako sousedi
Jenže klid a pohoda šly ruku v ruce s tím, že příroda vám občas připomněla, kde vlastně jste. V rybníku za domem nám plaval aligátor – a ne jednou. Občas se dokonce prošel po chodníku přímo před naším domem, jako by tam patřil víc než my.
A samozřejmě nebylo nijak výjimečné potkat ho u vody v parku nebo u kanálů. Člověk si na to sice zvykne, ale respekt zůstává.
Moje zkušenost s hurikány v USA: ticho před bouří
Pak přišlo období, kdy jsme se připravovali na hurikán. Zabednili jsme okna, zajišťovali dům a čekali, co přijde.
Naštěstí se bouře na poslední chvíli stočila. Ale ten pocit napětí a připravenosti, kdy čekáte, jestli přijde něco, co vám může změnit život během pár hodin – na to se nezapomíná.
Na druhou stranu – organizace a přípravy byly na jedničku – Amerika v krizových situacích funguje efektivně.
Au Pair momenty, na které se nezapomíná
Za ty dva roky jsem zažila tolik momentů, že by se daly sbírat do zápisníku s názvem „Amerika podle au pair“. Tady je malá ochutnávka:
- Cestování po všech koutech USA – během 10 denního roadtripu po West Coast jsem si připadala jako v americkém filmu, naopak New York mě omráčil chaosem i špínou, zatímco v Miami jsem se do tepla a atmosféry zamilovala na první pohled.
- Dětská upřímnost – nikdy nezapomenu na tříletou holčičku, která mi naprosto vážně řekla, že pokud jí něco nedovolím, okamžitě mě „pošle zpátky do České Republiky“.
- Americké svátky – první červenec byl doslova šílený, všude ohňostroje a grily; Halloween plný kostýmů a magie; a Díkuvzdání mě dojalo svou upřímností, pokorou a spoustou domácího jídla.
- Kultura dýšek – první měsíc jsem vůbec netušila, kdy a kolik dávat, což bylo občas dost matoucí. Ale nakonec jsem si i v tomhle chaosu našla svůj systém a brala to jako součást místní hry.
Otevřenost, nadhled a jiné americké suvenýry
Ty dva roky v USA mě naučily hlavně:
- otevřenosti a nadhledu,
- nebát se začít konverzaci,
- neřešit, že něco není dokonalé,
- brát život s větší lehkostí,
- vnímat, že normální je to, co si jako normální určíme.
A že když jste otevření, přijdou zážitky, které byste jinak minuli – ať už je to večer v klubu s baseballovými hvězdami, přátelství na celý život, nebo jen pocit, že doma už „normální“ znamená něco úplně jiného.
Tereza Jahodová
IG: @terezkajahodova
TikTok: @jahodovatereza
Mám vystudovanou pedagogiku a dva roky jsem působila jako Au Pair v USA. Cestování, poznávání nových kultur a překonávání výzev mě naplňuje, stejně jako sdílení těchto zážitků s ostatními. Když mám volno, ráda sportuji, čtu, tvořím a trávím čas v přírodě.
